Tomáš Tesař

Přestože nejsem žádný speleologický matador, občas se na svých výletech dostanu i tam, kde lze objevovat krásy a zajímavosti podzemí. V těchto článcích nebude řeč o profláknutém Moravském krasu, ale o menších jeskynních systémech, které jsou ovšem také krásné a velmi zajímavé. Možná nejsou největší, nemají nejbohatší krápníkovou výzdobu, ale to jim neubírá na kráse, tajemnosti a zajímavosti.

A začneme v jeskyni Na Pomezí, mnou navštívené v létě 2023.

Moje návštěva proběhla víc než rok před povodněmi, které se na nich ošklivě podepsaly a jenom díky tvrdé práci hlavně na vyčištění a kompletně zničené elektroinstalaci byly znovuotevřené až po více než půl roce od pohromy.

Jde o naše největší jeskyně vzniklé v krystalickém vápenci, známém spíš pod názvem mramor. Tyto vápence se zde usadily už v hodně dávných dobách, v devonu, cca před 350 miliony let. Nicméně krasovatění, tj. samotný vznik jeskyní a výzdoby je nesrovnatelně mladší, cca na přelom třetihor a čtvrtohor. Tj. kolem 2-3 milionů let zpátky. A trvá dodnes, jako u téměř všech ostatních krasových jeskyní.
A proč jeskyně navštívit? Mramorová stavba jeskynního systému sice nenabízí úchvatné krápníkové kulisy, ale vysoké úzké chodby s relativně lesklým povrchem. A co je zde typické a nádherné, je zdejší sintrová výzdoba.

Ale co to vlastně je?

Sintrové záclonky jsou tenké, průsvitné útvary připomínající závoje nebo záclony z kamene. Tyto formace vznikají velmi pomalu, když voda bohatá na vápník stéká po šikmých stěnách jeskyně a postupně ukládá vrstvičky uhličitanu vápenatého. Výsledkem je jemná, zvlněná struktura, která bývá často i mírně průsvitná a někdy připomíná zvlněné tkaniny.

Sintrové záclonky patří mezi tzv. excentrické (nesouměrné) krápníky, tedy formace, které nerostou pouze směrem dolů jako klasické stalaktity, ale kopírují směr stékající vody – často tedy rostou šikmo nebo do stran.

Velkou část stěn v jeskyni Na Pomezí pokrývá sintrová výzdoba, která vznikla ukládáním vápence z vodních kapek po tisíce let. Tento povlak má různorodou texturu i zabarvení – od sněhově bílé až po odstíny okrové, v závislosti na příměsích dalších minerálů. V některých místech tvoří téměř souvislý "obklad", který dodává stěnám plastický, někdy i lesklý vzhled.

Pro milovníky přírodních úkazů představují tyto jevy fascinující ukázku síly času, vody a kamene – a zároveň i důkaz toho, jak citlivý a křehký může být podzemní svět.

A něco málo z historie objevu této jeskyně. První objevy zde byly až v polovině 30. let minulého století. Bohužel toto zůstalo přístupné veřejnosti a vandalismus se zde podepsal již tehdy, především v jeskyni Rasovna. Po 2. světové válce byly nově vzniklým speleologickým oddílem v Jeseníku objeveny pod vedením Karla Všetičky další jeskyně v tomto komplexu a konečně 28. srpna 1949 objevena vlastní jeskyně Na Pomezí, jejíž první část byla zpřístupněná veřejnosti za necelých 9 měsíců - za mě klobouk dolů. V plném rozsahu jako dnes je přístupná od roku 1955. 

Prohlídka zde trvá kolem 45 minut, v závislosti na zvědavosti návštěvníků a z toho plynoucího množství otázek na průvodce.

A abych nezapomněl, jeskyně Na Pomezí je samozřejmě známá výskytem mých oblíbených druhů savců, tj. letounů. 

Mezi nejčastější z nich patří 

• Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

• Netopýr velký (Myotis myotis)

• Netopýr brvitý (Myotis nattereri)

• Netopýr vodní (Myotis daubentonii)

• Netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii)

Méně častí, ale zde prokázaní jsou i tito okřídlení přátelé

• Netopýr řasnatý (Myotis nattereri)

• Netopýr vousatý (Myotis mystacinus)

• Netopýr Brandtův (Myotis brandtii)

• Netopýr ušatý (Plecotus auritus)

• Netopýr severní (Eptesicus nilssonii)

• Netopýr večerní (Eptesicus serotinus)

Toto dělá z jeskyně Na Pomezí jednu z nejvýznamnějších lokalit s výskytem těchto tajemných, krásných a přesto některými lidmi bezdůvodně obávaných tvorů.

Prohlídku jeskyní lze spojit s návštěvou některého z dalších zajímavých míst v blízkém i vzdálenějším, leč stále dostupném okolí.

Namátkou mě napadají blízké lázně v Jeseníku, respektive nad městem Jeseník dostupné pohodovou cca 6 km dlouhou procházkou. Nedaleko je též Ramzová, výchozí bod na nejvyšší vrchol Rychlebských hor, 1 126 metrů vysoký. Při cestě na/z něj je možné využít služeb známého Lesního baru, kde si slušní návštěvníci koupí nějaké občerstvení a peníze tam nechají. Funguje na základě důvěry. Ramzová je též výchozím bodem pro túru na Šerák a případně dále na Keprník a Červenohorské sedlo. To už je túra pro zdatnější kusy, nebo si lze cestu zjednodušit lanovkou na Čerňavu a dále na Šerák. Za návštěvu stojí i samotná Lipová - lázně s lázeňským areálem. Cca 40 km daleko na polské straně hranice jsou veřejnosti přístupné zlaté doly v městečku Zloty Stok.

A ještě drobné upozornění, se kterým možná nebudou profíci fotografové souhlasit. Doporučuji vevnitř fotit mobilem. Proč? Málo místa a při prohlídce málo času na přípravu foťáku, zákaz použití stativů a kvůli netopýrům i blesku a neméně důležité je dost nepřátelské prostředí pro fotografickou techniku - vlhkost blížící se ke 100% a teplota kolem 9 °C garantují minimálně zamlžení techniky. Foťák nechat nahoře v budově, nebo pořádně vodotěsně zabalený v batohu.

To je k jeskyním Na Pomezí asi vše, stojí za návštěvu.

Níže užitečné odkazy.

Fotografie - ZONERAMA - autorské:

https://eu.zonerama.com/Tessy/Album/9947998

Dostupnost:

Autem po silnici I/60 z Jeseníku na polskou hranici, jeskyně i s parkovištěm přímo u této silnice.
Vlakem z koridoru ze Zábřehu přes Hanušovice do Lipová - lázně, zde přestup na Javorník. Pozor. V současnosti (2025) výluky a omezení po ničivých povodních ze září 2024.