Promoklá Šumava 2024

Letošní výlet na Šumavu a podhůří jsem spojil, ostatně jako častěji, s výstavou nejen amatérské fotografie Foto na provázku v e Strunkovicích nad Blanicí. Bohužel s tímto termínem bylo spojeno i nepříliš pěkné počasí, včetně dešťových a nižších povodňových výstrah v okolí. No, co se dá dělat. Šumava je krásná, i když je hnusně

Začneme výstavou. Foto na provázku je každoroční soutěž nejen amatérské fotografie v malém městysu Strunkovice nad Blanicí, cca 10 km severně od Prachatic. Letos šlo již o 24. ročník a výstava se přes skromné začátky zásluhou místních nadšenců, účastníků, starosty a samozřejmě i partnerů rozrostla ve významnější akci, poslední roky s mezinárodní účastí. Letos přesně 45 fotografů, z toho asi desítku tvořili členové fotografického klubu Waldkirchen z nedalekého Bavoří. A proč Foto na provázku? No prostě a jednoduše proto, že fotografie jsou vystavené v místním kulturáku v tělocvičně na kolíčcích na provazech Jak směšně jednoduché a přitom vkusné.

Výstava je i jako soutěž, ačkoliv si myslím, že ceny zde nejsou na prvním místě, že spíš jde o možnost setkání se se stejně zaměřenými lidmi, nabrat inspiraci k další tvorbě a samozřejmě se i pobavit se vším, co k tomu patří. Jenom pro doplnění, výstava má volné téma, jenom tematická soutěž má vždy dané téma, většinou dost volné. Letos bylo téma "Cesta" a tam se vejde opravdu všechno možné a je na každém autorovi, jak se toho zhostí.

A jak výstava probíhá? Nebudeme se bavit o přípravě, se kterou mají organizátoři plné ruce práce a věřím, že zabere x měsíců práce a spoustu bezesných nocí, aby se vše vydařilo. Čistě z pohledu vystavujícího. V pátek odpoledne instalace fotek podle jasně daného pravidla, kdo dřív přijde, ten si vybere lepší místo. Poklábosit se starostou a hlavním organizátorem v jedné osobě a až do sobotní dopolední vernisáže. Vernisáž zahajuje starosta Strunkovic, Ing. Karel Matějka krátkým proslovem, představí odbornou porotu, kterou letos tvořila Kamila Berndorfová z Asociace profesionálních fotografů. Poté příjemný hudební doprovod a výstava je zahájená. A až do večerní zábavy volný program, který si každý zařídí po svém, což bude další částí mého příspěvku. Letos tedy z důvodu počasí byla sobotní zábava přesunuta z místního sokolského hřiště přemístěná do kulturáku v nedaleké vesnici.

Neděle je ve znamení cestovatelských přednášek a projekcí v místním kině, vyhlášení nejlepších fotografií a jejich autorů a nezbytné zakončení.

A tím jsem se dostal k výletu do šumavských hvozdů. Vzhledem k počasí - střídaly se chvilky relativní pohody se slejvákem prakticky bez varování - jsem byli vázaní tím, kam se dá dojet autem, ale Šumava je naštěstí v tomto ohledu dosti přístupná. Na túry bude čas jindy.

A pro začátek jsme zvolili nejvýše položenou obec v ČR, Kvildu. Za normálního počasí by posloužila jako perfektní výchozí bod k jednomu z pramenů Vltavy, konkrétně Teplé Vltavy. Druhá zdrojnice naší nejdelší řeky, Studená Vltava pramení v jiné části Šumavy na území Německa. Počasí nám dovolilo prohlídku centra s kostelem Sv. Štěpána a nákup suvenýrů včetně kapek proti dešti - tj. medoviny od místního včelaře.

Necelý kilometr od centra Kvildy je ekocentrum s rysím a jelením výběhem. Zde je při troše štěstí možnost zahlédnout rysy a jeleny sice ve výběhu, ale zakomponovaném do přirozeného prostředí. Rysí výběh je dostupný pouze z vyhlídky a bez průvodce. Měl jsem štěstí a za mě asi nejhezčí zvíře naší přírody, krále Šumavy, jsem zahlédl. Jelení výběh je průchozí, ale pouze s doprovodem průvodce v dané hodiny. Více aktuálních informací najdete na https://www.npsumava.cz/navstivte-sumavu/navstevnicka-centra/navstevnicke-centrum-kvilda/

Dalším cílem byla nepříliš vzdálená a krásně přístupná Jezerní slať. Toto rozvodnicové rašeliniště v nadmořské výšce cca 1070 m n.m. je známé tím, že patří k nejchladnějším místům v ČR a pravidelně zde bývá dosahováno teplot pod - 30 °C. Těžba rašeliny zde byla ukončena v roce 1933 současně s vyhlášením rezervace, která byla nahrazena 1. (později klidovou) zónou NP Šumava. Kromě krajinotvorné funkce jde i o významnou lokalitu z hlediska výskytu vzácných rostlin, jako je například ostřice, metlice trsnatá, bezkolenec modrý, všivec mokřadní, rašeliník, klikva bahenní rosnatka okrouhlolistá, kyhanka sivolistá, kleč kosodřevina, borovice blatka, bříza zakrslá a b. karpatská, vřes obecný a vlochyně bahenní. Z vzácných živočichů lze vidět žluťáska borůvkového, perleťovce severního, tetřívka obecného, bejlomorku borovou, žlutopásku vlochyňovou, zmije obecnou, rysa ostrovida a rejska horského.

Další místo, které jsme po cestě chtěli navštívit, byla Modrava, která nás však přivítala slejvákem, že jsme raději pokračovali k známému vlčímu výběhu v Srní. Zde je možné vidět cca k 10 kusům vlka obecného v 3 ha velkém výběhu z 300 metrů dlouhé lávky pro návštěvníky, která je i částečně zastřešená pro odpočinek a jako úkryt při nepříznivých povětrnostních podmínkách. Pravdou je, že vzhledem k dalšímu dešti se nám ty přístřešky náramně hodily také. Více informací včetně otevírací doby apod. dozvíte na: https://www.npsumava.cz/navstivte-sumavu/navstevnicka-centra/nc-srni/

Plánovali jsme i návštěvu centra Srní a podívat se k hájovně, kde se točila známá šumavská trilogie s nezapomenutelným Tomášem Holým jako malým Vaškem - Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Leč člověk plánuje a počasí na Šumavě jeho plány systematicky mění. Přišel další šplouchanec a pomalu jsme se smiřovali s tím, že dnešní výlet tímto končí a mířili jsme k bydlíku do Prachatic. Přesto se nad námi horský skřítek Durandl, trochu škodolibý pán Šumavy slitoval a přinesl aspoň trochu pěkného počasí na Čeňkově pile, kde se královna Šumavy - říčka Vydra stéká s neméně krásnou Křemelnou a vytváří zlatonosnou Vydru. Příjemné místo k návštěvě, umocněné dost výjimečným stavem vody.

Čeňkova pila nacházející se na soutoku Vydry a Křemelné, byla postavena v roce 1860 Čeňkem Bubeníčkem jako pila na zpracování dřeva z okolních šumavských lesů. Kromě pily zde vznikla i plavební úpravna dřeva, která hrála klíčovou roli při plavení polenových zásob na Otavu. V roce 1912 byla k pile přistavěna malá vodní elektrárna (MVE), která využívá vody z Vydry. Elektrárna dodnes funguje a slouží k výrobě obnovitelné energie. Spolu s blízkou elektrárnou Vydra tvoří technicky a historicky zajímavý celek, který návštěvníci mohou vidět při prohlídkách. Čeňkova pila je dnes významnou technickou památkou, která připomíná historii průmyslu na Šumavě, a současně ukazuje udržitelné využití přírodních zdrojů. Je zde možnost občerstvení a pro zkušené vodáky za optimálních podmínek jde i o nejvýše položený nástupní bod na řece Otavě.

A potom už opravdu nezbylo, než se začít vracet. Po cestě nás čekal přijemný značně pozdní oběd v pěkné obci Stachy, známé mimo jiné svoji Hřibovou rezervací. Jak vypadá taková hřibová rezervace? No prostě přímo na návsi rostou hřiby koloděje a hřiby smrkové, které nikdo nesbírá. Dále jsou Stachy známé lyžařským střediskem na Zadově, jako východisko pěších i cykloturistických tras a je zde hasičské muzeum. O životě nejen ve Stachách, ale celkově v této oblasti Šumavy v nelehkých dobách 19. století, psal vynikající spisovatel Karel Klostermann.

A ze Stachů už nás čekala opravdu jenom cesta do Prachatic. Přesto, jaká byla předpověď a jak se počasí měnilo během dne, tak se výlet nakonec podařil a zase někdy příště.

Odkazy:

Národní park Šumava - návštěvnická centra

https://www.npsumava.cz/navstivte-sumavu/navstevnicka-centra/

Jezerní slať

Kudy z nudy - turistické

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/jezerni-slat-s-vyhlidkovou-vezi-v-narodnim-parku-s

NP Šumava - turistické

https://www.npsumava.cz/vylet/jezerni-slat/

Kvilda - oficiální stránky obce

https://www.sumava.net/kvilda/

Srní

https://www.sumava.net/srni/